Čtvrtek 21.12. byl pro PORG a většinu škol v České republice nadmíru významným dnem. Končila jím totiž školní docházka v kalendářním roce 2000. Není tedy divu, že se na většině škol konaly různé akademie, vánoční besídky, koncerty a podobné akce. Není důvodu chodit okolo horké kaše - i PORG se horečky vánočního čtvrtka účastnil. Tak si projdeme, co všechno se v onen pamětihodný den přihodilo studentům kvarty.

Moc jsme se neučili. To je docela pochopitelné. Vždyť i profesoři už mají v hlavě myšlenky jen na Vánoce, prázdninový odpočinek a kopu dárků pod stromečkem. Místo angličtiny jsme se koukali na video, při češtině jsme se bavili skládáním centonových básní (samé úchylárny až na pár čestných výjimek), latina se stala hudební výchovou, když jsme zpívali latinské koledy, na dějepis jsme si donesli drze konvici s čajem a na výklad jsme zvysoka <censored>, při matematice jsme se snažili vyjádřit vánoční stromeček pomocí funkcí, když se nám to podařilo, učil nás pan profesor hře, kterou jsme už uměli. Pátou hodinu jsme měli pauzu na oběd a šestou hodinu měly být ve třídách besídky. My, čajovníci, jsme ale tento průběh docela bezelstně nabourali, protože jsme studentům nabídli jinou alternativu, než sezení ve třídách "nasucho". Po obě dvě hodiny jsme byli dole a simultánně vařili ve třech konvicích čaj. Tentokrát dostal nejenže každý, kdo přišel, čaj zadarmo, ale dokonce si mohl vybrat ze tří druhů čajů uvařených, popřípadě - měl-li zájem - si mohl nechat uvařit jakýkoli jiný z čajovnických zásob.

Tentokrát byla čajovna obsazena tak, že až praskala ve švech. Stálými hosty, kteří vydrželi téměř po celé dvě hodiny byli Šárka s Markétou a Martus. Ovšem na čaj a na kus řeči se zastavilo minimálně deset dalších lidí. Však si také v tomto čísle můžete prohlédnout skupinové foto z chvíle, kdy byl v čajovně největší nával, a to na něm ještě nejsou dvě sekundánky, které v té době popíjely venku.

Následně jsme se přesunuli na schody, kde jsem pro vás udělal další fotku kvintánů prznících známou koledu "Pásli ovce valaši" zvuky elektrických kytar a trubky. Kromě nich si zahrálo ještě profesorské trio Kubíček, Fantys, Plecháček a skupina v čele s Voloďou. Kromě několika tradičních českých legend jsme si vyslechli i dvojici latinských, které jsme si předtím zazpívali na hodině latiny. Nicméně tady bych měl jednu výtku: zpívajícím nebylo oproti minulým letem rozumět zhola nic, i když jste text znali (o to horší to bylo, když vám text znám nebyl a vy museli jen hádat). Přesto obdivuji všechny účinkující, že to dokázali nacvičit a zahrát. Není žádným tajemstvím, že na žádný hudební nástroj hrát neumím a můj zpěv připomíná spíše než cokoli jiného skřehotání šedesátiletého bezdomovce somrujícího v prostorách holešovického nádraží pětikorunu na autobus. I proto mám možná až přehnanou úctu k lidem, kteří v těchto činnostech vynikají.

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí